Kazuistiky - HIPOTERAPIE

KUBA - 5 let

Dg: DMO - lehká spastická triparéza

Když k nám Kubík s maminkou přijel, zvládal lezení po čtyřech, vzpřímený klek, postavil se u opory a ušel pár kroků za obě ruce. Měl sníženou hybnost dolních končetin, poruchu rovnováhy a všechny vyšší polohy nebyly stabilní. Kubovi komplikovala pohyb kloubní hypermobilita a střídavé svalové napětí. Tyto faktory ovlivňovaly negativně i cílený úchop a jemnou motoriku. Psyché odpovídá jeho kalendářnímu věku. Maminka s Kubíkem jezdí pravidelně do lázní, doma spolu cvičí a dochází na rehabilitaci. Do klasické rehabilitace zapojili Shiatsu masáž a také změnili přístup k životosprávě.

Hipoterapii jsme zahájili seznámením s prostředím a jízdou v hale na Chanelovi v prosinci 2001. Dojížděli 2krát týdně. Kuba příliš nadšen nebyl, odmítal helmu a vztekal se. Fyzioterapeutka s ním hrála pohádku o skřítkovi který bydlí v hřívě koně, tak jedině bylo možné Kubu odpoutat od jeho negativního přístupu. Do konce ledna, kdy odjeli do lázní, Kuba jezdil bez helmy a velmi nerad se nechával přesvědčit k jízdě. O hlazení a krmení Chanela také neměl zájem. V dubnu 2002 Kubík přijel, nechal si dát helmu a zamiloval se do Bonety. I když z hlediska šířky hřbetu byl vhodnější Chanel, museli jsme ustoupit. Nejdříve jsme jezdili v písku všemi směry a na konci dubna jsme se vydali na cestu podél potoka. Museli jsme Kubu neustále upozorňovat na sed, jinak se přestal snažit. Stále odmítal jezdit bez asistence maminky, ale postupně si na Bonetku lehal, hladil jí a také jí začal s maminkou krmit.

V červenci s námi jeli na týdenní rekondiční pobyt s hiporehabilitací, kde nás Kubík poznal a začal s námi ochotněji komunikovat. Zvolili jsme pro něj 15 minutovou jízdu z kopce na Bonetě a Kuba to perfektně vyrovnával. Po letních prázdninách jsme navázali na předchozí terapie, Kuba se na Bonetu moc těšil. Do konce září jsme volili jízdu z kopce lesem a bez maminky. Kubův sed i chůze za ruku byla stabilnější. Potom odjeli do lázní a v hipoterapii pokračovali od listopadu 2002. Vybrali jsme opět Chanela a od ledna Tranzita. Kubík musel pořádně "makat", sed byl kvalitnější.

Zhodnocení terapie: Přes počáteční Kubovu nechuť, si koně velmi oblíbil a na hipoterapii se těší. Osamostatnil se, vydrží u "cizích" bez maminky. Sed je stabilní a dokáže sám přejít celou místnost. Na konci prosince 2003 zvládne 20 minutovou jízdu rychlým tempem po rovném terénu, nebo jezdíme přes kořeny stromů z kopce a do kopce. Cílem další hipoterapie je harmonizování jeho pohybových dovedností a celkové zpevnění těla.

ROMAN - 5 let

Dg: DMO - těžká spastická kvadruparéza, vada zraku, susp. epilepsie - t.č. bez paroxysmů

Rodičům Romana byla hipoterapie doporučena dětským neurologem a ortopedem. Před zahájením terapie jeho psychomotorický vývoj odpovídal konci III. trimenonu, tzn., že se pomalu otáčel ze zad na bříško na obě strany, v poloze na bříšku podsouval pod sebe kolínka, na rukou se neudržel, maximálně krátce na loktech, občas nějaký předmět uchopil pravou rukou a vázlo kranio-kaudální vzpřimování. Psyché - broukal si, rozuměl všemu, ale neměl své slovo. Pohledem fixoval jen to, co ho zaujalo zvukem. Na pravidelnou rehabilitaci dojíždějí od jeho 12 měsíců, doma několikrát denně cvičí Vojtu a na míči.

Terapie byla zahájena v lednu 2002, rodiče s ním pravidelně dojížděli 2krát týdně. Roman nebyl schopen samostatného sedu, proto jsme ze začátku vybrali Chanela a chtěli jsme Romana stimulovat polohou vleže na břiše. To se mu ale vůbec nelíbilo a terapie jsme končili po deseti minutách ohromným pláčem a vztekem. Na konci ledna jsme přešli na Chanelovi do asistovaného sedu, kde byl Roman spokojený a rozhlížel se po hale. Spolupráce byla velmi různorodá, jednou byl jen lehce fyzioterapeutkou přidržován za boky a vydržel celých 5 - 10 minut vzpřímeně sedět, následující terapii byl pasivní a na fyzioterapeutce ležel a vztekal se. Bylo to velmi náročné jak pro kondici fyzioterapeutky, tak pro rodiče. S rodiči jsme se dohodli, že terapii nevzdáme a začali jsme jezdit po asfaltové cestě podél hanychovského potoka. V květnu jsme změnili koně, Chanelův hřbet byl pro Romana v asistovaném sedu příliš pasivní a rychlý, zato pružný hřbet Tranzita mu nedovolil se po něm během jízdy povalovat. Na konci června jsme terapii z důvodu letních prázdnin ukončili.

Na předchozí terapii jsme navázali až v dubnu 2003. Začali jsme asistovaným sedem na Danovi. Upřednostňovali jsme cestu kolem potoka v rychlém tempu, na konci června se jeho sed stával více aktivní a už se vůbec nevztekal, naopak začal brečet, pokud měl sesednout z koně. Dle maminky byl aktivnější, válel sudy po podlaze, nezůstával ležet na jednom místě, dokázal se opírat v tureckém sedu o ruce. Zlepšil se oční kontakt a začal se zajímat o více věcí kolem sebe, věci si ohmatal a zahodil. V létě se zúčastnili týdenního hiporehabilitačního pobytu s Piafou, kde po zkouškách jízdy vleže na bříšku přešli také na jízdu v asistovaném sedu.

V září 2003 jsme pokračovali v asistovaném sedu na Danovi, fyzioterapeutka ho jistila jen zlehka za boky, a začali jsme jezdit do kopce a z kopce. Na konci září byl Roman připraven do samostatného sedu. Zvolili jsme znovu na Chanela, terapii začínal 5 minut vsedě na stojícím koni, potom 5 minut hezky seděl na pomalu jedoucím koni a druhou půlku terapie dojezdil vleže na bříšku - bez vztekání, s úsměvem.

Zhodnocení terapie: Na konci prosince 2003 vydrží dvacet minut v samostatném aktivním sedu na pomalu jedoucím koni po rovném terénu, občas má své mrzuté chvilky, ale převládá u něj dobrá nálada a na koně se vysloveně těší. O září také zahájil předškolní docházku s osobní asistentkou, kde se mu velmi líbí. Došlo celkově ke zkvalitnění vzpřímení, Roman je aktivnější a jeví větší zájem o své okolí. Při komunikaci navazuje oční kontakt a začíná si povídat.

ŠTĚPÁNEK - 2 roky

Dg: DMO - spastická diparéza

Štěpánek je naším nejmladším klientem, začal jezdit ve věku dvanácti měsíců. V té době se plazil, neuměl se sám posadit a seděl pouze s oporou. S maminkou docházejí 2krát týdně na rehabilitaci, doma několikrát denně cvičí a jezdí do lázní. Psyché odpovídá jeho kalendářnímu věku.

Začínali jsme v září 2002 jízdou vleže na bříšku na Chanelovi, Štěpánek se sice nebál, koně si hladil, ale jezdit nechtěl. Dojížděli 2krát týdně. Vydržel ležet maximálně 5 minut a pak se začal vztekat, proto jsme na konci měsíce přešli do asistovaného sedu. Ten byl ochotný akceptovat tak 10 - 15 minut, ale když jsme mu zpívali, dělali na něj různé kašpárky, tak v pohodě a s úsměvem odjezdil celou terapii. Na závěr se rád se Chanelem mazlil a krmil ho s maminkou. Na konci prosince podle maminky a kontroly na rehabilitaci došlo k zpevnění paravertebrálního svalstva a zapojení mezilopatkových svalů. Zkvalitnila se opora o extendované horní končetiny vleže na bříšku a také sed s dolníma končetinama mimo stůl.

Pokračovali jsme v asistovaném sedu na Chanelovi, Štěpánek vydržel s úsměvem celou terapii a postupně byl fyzioterapeutkou jen lehce přidržován. Na konci května 2003 jsme začali zkoušet samostatný sed na pomalu jedoucím Chanelovi. Ze začátku vydržel sedět vzpřímeně jedno až dvě kola v hale, zbylou část terapie statečně balancoval na stojícím koni. Na konci června byl schopen ujet hezky vzpřímený 20 minut. Štěpánek začal lézt po čtyřech, posadil se a vydržel ve vzpřímeném kleku.

Zhodnocení terapie: V září, po letních prázdninách jsme bez problému navázali na předchozí terapii. Štěpánek se na koníčky moc těšil, každému ukazoval, že jde jezdit. Před odjezdem do lázní (říjen 2003) se dokázal postavit s nakročením dolní končetiny, obcházel nábytek a byl připravený udělat pár samostatných kroků. Cílem hipoterapie je nyní stimulace do samostatné chůze a podpora správného držení těla.

Kazuistiky - Aktivity s využitím koní

SKUPINOVÉ TERAPIE

V našem sdružení využíváme LPPJ ve spolupráci se specializovanou Základní školou PRODYS v Liberci - Horním Hanychově, kterou navštěvují děti se syndromem ADHD. Děti na koních plní zadané úkoly podle terapeutického cíle a tím je prostřednictvím koní zlepšit schopnost soustředění se na určitou činnost, ale také je trénována trpělivost, rytmus, pohotovost, smysl pro práci v kolektivu a pomoc druhým. V rámci terapie využíváme všech dostupných pomůcek, jako jsou míče, obruče, obrázky, švihadla, pet láhve, kuželky. Nechybí ani cvičení na koni, který je veden na lonži. Děti touto nenásilnou formou zdokonalují své dovednosti.

Mezi dalšími klienty OS Svítání vzniklo čtyřčlenné "sportovní družstvo", pro které jsme vymezili prostor jedenkrát týdně 1 hodinu. Terapie se zúčastňují děti s různými diagnózami (ADHD, DMO, pooperační stav). V případě těchto dětí (ve věku 10-ti let a starší) se zaměřujeme na zlepšení jejich fyzické kondice a sebevědomí. Nejdříve začínají jezdit na koni vedeném na lonži a pokročilí se učí koně ovládat samostatně. S aktivním ježděním souvisí i aktivní přístup k péči o koně v jízdárně, děti koně čistí a také zvládají drobné úklidové práce ve stáji (zametání, rozhrnování pilin). Nedílnou součástí je i teoretická průprava o koních, která obsahuje složení sedla a uzdečky, plemena koní a také jak se o ně správně starat. Po naší roční zkušenosti s touto formou terapie je viditelné, jak kůň pomáhá dítěti se s jeho fyzickým handicapem vyrovnat.

Průběh terapeutické jednotky: Jedno dítě jezdí (cvičí) na koni pod dohledem hipologa. Ostatní s terapeutkou čistí koně, uklízejí stáj a zdokonalují se v teorii. Celá hodina probíhá zábavnou a soutěživou formou - děti hledají kartičky s písmeny, ze kterých skládají slova, případně hledají celé názvy a pokládají je na správné místo na uzdečce či sedle. Vzorky krmiva pro koně jsou v kelímcích a děti se zavázanýma očima pomocí hmatu a čichu určují, co to je a zda to kůň žere nebo ne.

ANEŽKA- 12 let

Dg: stav po operaci kavernosního hemangiomu v oblasti 4. komory a mozečku

Operaci podstoupila poprvé v roce 1999 a reoperována byla znovu v roce 2001. Následkem toho došlo k obrně lícního nervu a k spastické hemiparéze sin. Anežka pravidelně dochází na rehabilitaci a také na akupunkturu. Protože Anežka jezdila před první operací na koni aktivně, po zákroku jí byla doporučena hipoterapie jako další možnost léčebné rehabilitace, kterou zahájila v březnu 2002. Docházela 2krát týdně, nejdříve jsme zvolili Chanela, aby Anežka splynula s rytmem koňského hřbetu. Její levá ruka však byla stále zatnutá v pěst a šla špatně rozevřít, proto jsme po měsíci zvolili terapii vsedě pozadu na jedoucím koni s nataženými horními končetinami a rozevřenými dlaněmi opřenými o záď koně. V této poloze se ruka krásně prohřála a uvolnila, a tento efekt přetrvával několik hodin. Na závěr terapie Anežka velmi ráda na koňském hřbetě relaxovala vleže na břiše, hladila koně a prohřívala si obličej o koňskou srst.

Na podzim 2002 jsme změnili koně. Anežka začala jezdit na Danovi (pohyb jeho hřbetu je velmi akční) vždy 10 minut vsedě pozadu s oporou o natažené horní končetiny a 10 minut vsedě ve směru jízdy s držením za madla a postupně zvládala i náročnější jízdy v terénu. V lednu 2003 absolvovala celkové kontrolní vyšetření v Praze s pozitivním hodnocením zdravotního stavu. Její stav se stabilizoval. Klasická hipoterapie přestávala mít efekt a také Anežku začala nudit. Proto jsme jí nabídli další stupeň terapie a v únoru byla zařazena do družstva léčebně pedagogicko-psychologického ježdění s prvky voltižních cviků na koni, a také se postupně učila na koni jezdit. V květnu 2003 byla Anežka schopna krokové vyjížďky v sedle do přírody na koni, kterého sama vedla (hipolog jde vedle a koně má na vodítku).

Od září 2003 dochází jednou týdně na 45-ti minutovou individuální terapii. Jejím koňským partnerem je Dan, kterého vyčistí, upraví stání, pomůže ho nasedlat a nauzdit a 20-30 minut jezdí v sedle.

Zhodnocení terapie: Cílem terapie u Anežky bylo nejen snížení svalové spasticity a zlepšení stereotypu chůze, ale také podpořit její obrovskou vůli k životu. Sama si koně čistí a připravuje. Dokáže vysedávat v lehkém klusu a snaží se zapojovat svou levou ruku. Dan ji respektuje a doslova jí čte myšlenky. Je velmi šikovná, koně má moc ráda a těší se na další spolupráci s námi. Její zářící oči nám dokazují, že jsme na správné cestě.

PAVLA - 24 let

Dg: DMO - spastická hemiparéza dex. se sekundární skoliózou páteře a zkrácením PDK, kongenitální dysplasie kyčlí, dyslalie

Pavla k nám přišla v lednu 2003 na doporučení svého praktického lékaře. V běžném životě byla plně samostatná, ale měla trvalé bolesti celé páteře, zejména v bederní oblasti, celkově se cítila velmi ztuhlá, trápily jí výrazné předmenstruační a menstruační bolesti. Také ji pronásledovaly pocity úzkosti, méněcennosti a stresu.

S koňmi měla již předchozí zkušenosti z týdenních pobytů s Ústavem Dr. Jedličky na Janově Hoře. Na hipoterapie dojížděla 2krát týdně. Nejprve jezdila na Bonetě v hale a na venkovní jízdárně. Během třech měsíců se celkově uvolnila, bolest zad ustoupila a také došlo ke zkrácení doby trvání předmenstruačních a menstruačních bolestí. Od dubna 2003 začala pravidelně jezdit na Danovi, jeho akční pohyb hřbetu jí více vyhovoval. Do konce června zvládla jízdu lesním terénem. V červenci s námi absolvovala týdenní rekondiční pobyt s hiporehabilitací.

Po letních prázdninách Pavla dostala nabídku přejít do družstva LPPJ se zaměřením na aktivní ježdění a péči o koně. Od září 2003 dochází 2krát týdně na individuální 45-ti minutové terapie, kde se učí Dana čistit a komunikovat s ním, připravit stání a také ho připravit na jízdu. Jezdí v sedle na lonži a v rámci terapie na koňském hřbetě cvičí uvolňovací cviky, učí se koně ovládat a vysedávat v lehkém klusu.

Zhodnocení terapie: Obě formy hiporehabilitace splnily svůj účel. Došlo k celkovému uvolnění v oblasti zad a kyčlí, zlepšil se stereotyp chůze. Značně se zkrátila doba trvání předmenstruačních a menstruačních bolestí, která se neprodloužila i přes dvouměsíční přestávku v terapii během letních prázdnin. Psychické problémy ustoupily, zvýšila se jí sebedůvěra a také se jí zlepšila nálada.

Vytvořil Petr Patočka | © 2002 - 2010 OS Svítání